Už jsme pomalu začali propadat zoufalství. Neustálá vyšetření, testy, další a další stimulace, několik neúspěšných embryotransferů… Absolvovali jsme opravdu vše, dokonce jsem vystřídali několik center zabývající se neplodností. Vždy když jsem si dělala těhotenský test a opět viděla pouze jednu čárku, která neznamenala nic jiného, než stále se opakující negativní výsledek, byli jsme zase o krok dál od našeho snu stát se rodiči. Lékaři přikládali opakované neúspěchy mému vyššímu věku a manželův spermiogram také nebyl zrovna ideální a tak jsme svolili dokonce k terapii s darovanými vajíčky, ale bohužel i tato terapie byla opět neúspěšná.
Moje velice blízká kamarádka mi doporučila kliniku v Karlových Varech, měla to štěstí, že se jí podařilo otěhotnět hned na poprvé a já musím přiznat, že jsem jí její štěstí velice záviděla.
Ač s velmi smíšenými pocity a velkou dávkou skepse jsme si domluvili termín na vstupní konzultaci Den první návštěvy se blížil a moje nervozita stoupala. Strašně jsem se bála, co nás čeká a jaký ortel nad námi vznesou.
Přivítal nás sám vedoucí lékař, MUDr. Petr Uher, který mi sliboval, že se postará o to, abych si splnila svůj sen o rodině. Po všem, co jsme již absolvovali, jsem jeho slovům, nejen že nevěřila, ale v podstatě jsem jim nedávávala žádnou váhu, bylo velice těžké začít znovu věřit.
Doktor Uher mě ale velmi překvapil svým osobním a přátelským přístupem. Ten den byl pro nás velice náročný.
Na klinice jsem se cítila velmi příjemně. Udělali mi zde všechna potřebná vyšetření a mým případem se zabýval Dr. Uher ve spolupráci s genetikem Dr. Lošanem. Znovu jsme se rozhodli pro terapii s darovanými vajíčky a byli jsme rozhodnutí, že toto je opravdu poslední terapie, kterou podstoupíme, ať bude výsledek jakýkoli.
Lékařské asistentky mi vysvětlily léčebný plán a užívání léků s možnými nežádoucími účinky. Měla jsem možnost se na cokoliv zeptat, i když jsem si někdy připadala, že mé dotazy nejsou zcela na místě. Odpovídaly s úsměvem a nikdy jsem neměla pocit, že bych odcházela bez uspokojivé odpovědi.
Pak šlo všechno strašně rychle, během měsíce pro nás měli vybranou dárkyni, a já začala s terapií a s užíváním léků. I když manželův spermiogram není zcela v normě, podařilo se oplodnit 10 vajíček. Byla sem nadšená, ale i nadále jsem měla velké obavy, jak vše dopadne, co když si udělám test a opět bude negativní? Jak to všechno dopadne, byla otázka se kterou jsem každý den usínala. Tohle období bylo velmi těžké, najednou si uvědomíte, jak je důležité mít milujícího partnera, který stojí při vás, když si máte píchnout injekci. Zvládá vaše výkyvy nálad a nosí vám hořký čaj, když vám není dobře.
K transferu jsme měli 2 embrya, odcházela jsem domů velice šťastná, ale zároveň jsem nevěděla jak těch 14 dní, kdy budu čekat na výsledek dokážu přežít. Těhotenský test doma jsem odmítla a jela rovnou na krev. Na ten den nikdy nezapomenu, když jsem s velkým strachem zvedala telefon z institutu. Celý rozhovor si nepamatuji, utkvěla mi hlavě jen věta “vaše HCG je pozitivní, jste těhotná” a já se rozbrečela štěstím.
Za 14 dní byl naplánovaný těhotenský ultrazvuk a pro nás to neznamenalo nic jiného než další čekání, bude všechno v pořádku, nedojde k žádné komplikaci?? Pocity prvotní euforie opět válcovaly pocity strachu. Už ani nevím, jak jsem toto čekání vydržela. Po ultrazvuku, kdy byla krásně vidět srdeční akce a já si mohla prozatím oddechnout, mě převeleli zpět k mému gynekologovi a mě to přišlo strašně líto.
Chci poděkovat celému týmu Karlsbad fertility za jejich profesionalitu, laskavost a optimismus, díky kterému jsem i já začala znovu věřit a splnila si svůj sen o vlastní rodině.
