Dnes jsem maminkou 8 měsíční zdravé dcery a o darování vajíček jsem se dozvěděla již před několika lety. V té době jsem byla sama studentkou vysoké školy a moje spolužačka se tenkrát rozhodla darovat vajíčka. Po celou dobu jsem ji byla oporou. Vím, že to není vůbec jednoduché, jak si lidé myslí. Spolu jsme chodily na ultrazvukové kontroly a pomáhala jsem jí s aplikací injekcí. Kamarádka byla statečná a věřím, že její rozhodnutí pomohlo jiné ženě a ta je dávno šťastnou maminkou. Důvodem, proč jsem tenkrát sama nedarovala vajíčka, byla moje zahraniční stáž na jiné vysoké škole.
S kamarádkou jsme stále v blízkém kontaktu. A jednou, když mne navštívila a chovala naší malou princeznu, se mne zeptala, zda bych přece jenom nezkusila vajíčka darovat. Zvlášť teď, když jsem sama maminkou a vím, jak úžasný pocit to je. Dlouho jsem se nerozmýšlela. Manželovi jsem o svém úmyslu pověděla hned druhý den. A protože souhlasil s mým rozhodnutím, začala jsem na internetu hledat kliniku, která poptávala dárkyně vajíček. Nakonec jsem se rozhodla pro kliniku Ferticare. Líbil se mi jejich program dárkyně naděje. Pan doktor Uher měl velmi kladné ohlasy na léčbu. Jeho druhá klinika je v Karlových Varech, ale ta byla pro mne moc daleko. Ferticare je lehce dopravně dostupný, přímo v centru Prahy a na metru. Také přístup paní asistentky byl moc příjemný. Překvapilo mne, jak moc personál na klinice své práci rozumí. Nic pro ně nebylo nemožné. Vždy mi další postup velmi trpělivě vysvětlili a navíc mi i zajistili hlídání dcery při každé návštěvě Ferticare. To mi celý průběh stimulace ulehčilo, protože kontroly probíhaly v dopoledních hodinách. A já jsem si tak nemusela obstarávat hlídání pro dceru. V den odebrání vajíček jsem se bála narkózy, ale i ta byla naštěstí bez problému. Jak jsem se z ní vyspala, mohla jsem jít domů. Manžel si pro mne přijel a dovezl mne domů. Doma jsem ještě pár dní odpočívala. Ale žádné komplikace naštěstí nenastaly.
Když teď s manželem spolu sedíme a díváme se, jak si naše malá dcera hraje, jsme oba velmi pyšní. Já na sebe, že jsem vše zvládla bez komplikací a manžel, že má tak skvělou ženu, která svou statečností a svým rozhodnutím podpořila jiný pár, který bude možná za pár měsíců sedět jako my dva a radovat se ze svého miminka. Přeji jim jenom ty nejkrásnější zážitky.
S láskou Vaše Kamila.
